Otec mě odmítl, matku marně olizuju
Deset minut po porodu.
Sestra mě už začínala mejt, tak jenom zavrtěla hlavou, napsala na mě fixem číslo 154 a on povídá, protože Apo je Abdullah a Abdullah je Ocalan, načež se začal modlit rádoby k Mecce, což je podle něho nejspíš někde za Pavlákem, allah akbar, allah akbar, roznaříkala jsem se v tý palestině, až mi čelo zvlhlo, a sestra konečně promluvila: No, podívala se na tátu, my jsme tady zvyklí na ledacos.
On jí řekl, že si dělá srandu, že je mu jen lehce a veselo jako dávno ne, jako po extázi, ale nevím, netuším - dojetím rozhodně nebrečel, spíš byl mimo.
Matka přijela k Apolinářovi prvně už ve čtvrtek ráno, začla jí týct plodová voda, ale doktor Fajt říká, že máme pořád ještě rezervu, že neuschnu, tak ať si zajede domů vyprat prádlo, umýt pánev, a kdyby tekla znovu, ať už neváhá, ale jinak, jinak že prej by mě vyvolali v sobotu, načež se zase ozval ten můj otec, v sobotu ne, zaškemral, v sobotu hraje Bohemka.
A měl štěstí - máma večer nezvládla nějakej hloupej film o porodech Meryl Streepový a roztekla se znovu, fotr, nemaje řidičák, zavolal taxíka, pokecal s šoférem o bišoncích, pak museli kousek pěšky, protože v Apolinářský ulici se natáčel film s londýnskou telefonní budkou v hlavní roli, nicméně před půlnocí byli v porodnici znovu: Teď si vás tu už necháme, mamčo, oslovili ji, že jsem se studem obrátila, ale mámě už to bylo jedno, a vy, taťko, vy ještě jeďte domů, my vám zavoláme nad ránem, dřív porod nezačne, tak fotr odjel a díval se na Sex ve městě, kde říkala dcera matce, jsem lesbička, a matka jí odpověděla, to nevadí, hlavně, že nejsi republikánka, takže jak jsem stačila tátu poznat, tuhle krátkou koverzaci v sobě zakonzervoval a bude ji chtít zhruba tak za sedmnáct let využít.
To mi bývalo jen osm posledních hodin v klidu lůna, pak najednou slyším, jak fotr znovu klepe na dveře, tak jak, můžu k porodu?, a doktor volá, ještě ne, paní je na přípravě a to bych vám nepřál vidět, za deset minut ji převezeme na sál, tam vás pustíme, a pak to bylo rychlý, že mámě nestihli píchnout epidural, takže dvacetkrát zařvala, jako by umírala, otec jí stíral pot z krku, ale nevnímala vůbec, trpěla, a mě pak zabolely oči.
Doktor řekl, už lezou vlasy, dlouhý vlasy, už je na světě, a fotr poznamenal, fakt hezká holka, a sestra řekla, dvaapadesát centimetrů, 3820 gramů, gratuluju, načež fotr dodal, že to je překvapivě hodně a navíc zejtra stihne ten fotbal na Strahově.
Jak říkám, byl pátek pátýho. Osm hodin, třicet šest minut, za chvíli otevřou hospody, výtoňskou Celnici v jedenáct.
Příští dva dny jsem marně sála a jinak mi najíst nedali, jen jednou trochu čaje, takže bych se nejradši vrátila do jeskyně - co mi tam scházelo?
Až v neděli se mlíko spustilo, a byl u toho opět fotr, pro jistotu v evidentní kocovině; slyším ho, jak chraptí: Tak vám přišel po zápase trenér Hoftych, podal mi ruku, a povídá, pozdravuj Apolenu, tahle výhra nad Sigmou je pro ni.
Kdybych mohla mluvit, řeknu, mu, tak díky, tati. A pak se zeptám: Jak ses mohl úplně vyřvat na fotbale, když tam nesměli fanoušci?
Jednou se zeptám, zatím mlčky trpím.
Ale hlavně, že teče.
Apolena Poláčková
Konec ticha za Denise Vereckého
Už jste si dočetli předchozí Denisovy texty? Dobře, tak teď zas chvilku já, holubice, které vandrák Denis házel suchý rohlíky. Předně - Halina Pawlowská je zralá na penzi...
Apolena Poláčková
Až se vrátím, ať jsme aspoň osmí
"Poslední dny, spíš týdny, vlastně měsíce jsem mentálně oslabený." (Denis "Uroburos" Verecký, 20. března 2009)
Apolena Poláčková
Šestinedělí plné jobovek
Narodila jsem se na den přesně před šesti týdny. Vážím pět a půl kila, doktor říká, že se mám mírnit: Radši si dej občas namísto mlíka dvě lžičky čaje, Apoleno... Nevejdu se už do necek a vůbec - život je jobovek plný.
Apolena Poláčková
Dekadentní vyjížďka na Bohemku
Nejhorší bývají rána: Život je jen, náhoda, plácá mi otec rytmus do plenky, až přestávám škytat, jednou jsi dole, jednou nahoře, a matka nemůže halekání vydržet, tak řekne, přestaň už s tím Osvobozeným divadlem, a fotr, jako byste ho neznali, fotr se roztřese, otevře okno a začne zpívat po vyprázdněné Sokolovské až ke Karlínu cosi o zlatejch rybkách nad mrakama; kouknu se na nedělní mraky velikonoční, je věru krásně, jenom ti pejskaři v Podvinném mlýně moc nechápou.
Apolena Poláčková
Bobek: Odvrácená strana prvního měsíce
Na břehu Rokytky máme dvě místnosti, tenounké zdi. Fotr mě vpodvečer probudí řikotem, že koupil novýho Pavla Bobka, taky ho hned pouští, a my si s matkou zacpáváme uši, vždyť to je muzika jak pro primasky u kamen, a fotr špatně skrývá, že ho mrzíme, naschvál tuhle čundrkántry zesiluje, bezohledně si notuje I Walk the Line - vzdechem poprosím mámu, aby je vypnula.
Apolena Poláčková
Pripadám si ako taký malý chujko
Klasicky o mně, ale beze mě - jsem v dnešních novinách. V Řecku by matku sousedky odsoudily, že se mnou už v šestinedělí trajdá po venku, ale tady mě hned nafotili do novin, hodinu mnou házeli semtam po ateliéru, a když jsem brečela, křičeli jako na psa, mlč, pózuj, teďka se pracuje...
Apolena Poláčková
Luxem odpaněna, pozoruji rudé koule
Ačkoli mám zakázáno zmiňovat babičku z Krče, mělo by tu zaznít, že mi za jedenáct hadrů koupila kočár; celkem slušnej kočár. Tak proč jsem nejpomalejší dítě ve vysočanským parku?
Apolena Poláčková
Chce se mi hnusem zvracet
Jak říkával Zbyněk Fišer, to individuum práce se štítící, ten santusák: Když je dnes člověku dvacet / chce se mu hnusem zvracet... A mně je dneska dvacet dní.
Apolena Poláčková
Řvu. Zaceluje se mi fontanela
Nejspíš jste si uráčili všimnout, že jsem libozvučná. Apolena Poláčková: Jedli, pili, hodovali, Apolena Poláčková.
Apolena Poláčková
Po otci náměsíčná, po matce pintlich
Fakt zajímavé, ta ženská ozvěna na můj blog. Chlapi nic nekomentujou, ale ženské: Tak například, Apoleno, není tvoje máma naštvaná, jak se tu vyjadřuješ? Netrápíš ji? To nevím, ale dnes budu psát o matičce s upřímnou úctou...
Apolena Poláčková
Jak chutná mateřské mléko
Coby osmidenní jsem se prvně podívala ven - na sto metrů. Do vysočanské radnice, kde mají hospodu. Dám si tam jen mlíko a fotr ťukne matku do kolene, že by chtěl taky, ze druhýho prsa. Rodička se cudně brání, a mně tak dojde, že jen málokteří dospělí si pamatujou tuhle chuť.
Apolena Poláčková
Strejda Lou oslavil mé narození sebevraždou
Ale ani se mu nedivím, já jsem z blogování na Idnesu taktéž zralá na cvokárnu. Prý píšu lascivně, měla bych se stydět a nejlépe se saky plínky rozloučit, protože tady, tady se píše podle pravidel. Vím, fotr mi četl ty titulky: Začínám pochybovat o schopnostech Jiřího Paroubka! Nechci za prezidenta Paroubka! Jak soudruh předseda postaví krasobruslařskou dráhu? To všechno mi fotr četl, ale já žádného Paroubka neznám, takže vám popíšu - a snad to na Idnesu vyjde - kterak jsem pozbyla strýčka Lou.
Apolena Poláčková
Cenzurované novorozeně
Jen jsem se v pátek narodila, už jsem se CENZUROVÁNO. První, na koho pořádně natrefím, jsou bohužel administrátoři tohoto blogu.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 3179x